Dnes je 22.11 2019 a slaví svátek Cecílie. Zítra slaví svátek Klement. Slunce dnes vychází: 07:30:09 a zapadá: 16:15:08.
návrat do kategorie Blackman

Blackman 2: Láska mimo čas

28.3 1998 | Petr Čech

Blackman a cestování časem...aneb, jak Eternit pozvracel celý Titanic...

zvětšit náhled blackman.prev.jpg

Kliknutím na náhled přejdete do galerie fotografií.

Přejít na stranu:

Dveře taxíku se otevřely. Prošel jimi starší muž v kožené bundě. Otevřel zadní dveře a pomohl z nich stařence, které mohlo být asi tak osmdesát až sto let. Stařenka se pomalu prošourala automatickými dveřmi až do vstupní haly letiště. „Promiňte prosím.“ Přiskočil k ní mladý chlapík s detektorem kovů a začal ji prohledávat. Ozvalo se dlouhé zapípání. Mužík v letištní uniformě nevěřícně zamžoural a celou operaci zopakoval. A zase to pípnutí. „Vy u sebe máte zbraň?“ Stařenka zašátrala pod plesnivou sukní a vytáhla rotační kulomet. „To je přepadení!“ Namířila na chlapíka s detektorem kovů a stiskla spoušť…

Blackman držel v ruce telefonní sluchátko a mluvil se svojí dívkou, kterou, jak se domníval, bezmezně miloval. „Já, víš, jsem v tom ještě nezkušený, nevím jak to přesně říct.“ Kdesi za ním se ozval zvuk střelby a křik lidí. „Já, miluji tě.“ „Neslyším tě, můžeš to říct ještě jednou?“ „Je tady nějaký hluk.“ Vedle telefonní budky, ve které Blackman stál, dopadla mrtvola neznámé ženy. „Nechci křičet, je tady plno lidí.“ „Neslyším tě!“ Opakovalo se ve sluchátku. „Miluji tě!“ Zakřičel Blackman, co nejvíc mohl. Hala utichla. Střelba ustala stejně náhle, jako začala. Blackman se pomalu otočil a vyšel z telefonní budky. Lidé se usmívali a začali pleskat. Dveře se rozrazily a do haly vběhla policie. „Ruce vzhůru!“ Stařenka položila kulomet na podlahu a se slzami dojetí v očích se vzdala. Blackman se otočil zpět k telefonnímu sluchátku. „Já, víš, chtěl bych s tebou chodit. Chtěl bych s tebou žít a spát a mít děti.“ Letištní hala se pomalu vracela ke svému normálnímu životu. Uklízečky se daly do práce a zvláštní zřízenci odklízeli mrtvá těla cestujících, kteří náhodou byli v místech, ve kterých být neměli.

Konečně, po nekonečném mlčení, které Blackmana stálo nejmíň deset telefonních jednotek, se v sluchátku ozvalo. „Blackmane. Snad víš, jak nerada to dělám, ale musím ti bohužel říct ne. Promiň mi to, prosím.“ Jindy tak chladnokrevný Blackman ucítil na své tváři malou slzu. „Sbohem.“ Řekl a uvědomil si, že rozmáčkl telefonní sluchátko.

„Eternite!!!!!“ Vykřikl a rozhlížel se po svém nejlepším kámošovi. Ten se ještě neupravený, od vody celý pocákaný, vyvalil ze dveří toalety. Eternit byla podivná osobnost. Všude chodil dokonale oblečený. Nosil dlouhý černý plášť, malé kulaté brejličky, široký klobouk, černé kalhoty, značkové sako „Made in Tink-Ťonk“, bílou košili a bílé slipy. Byl nekonečně zamilovaný a ve chvíli, kdy uslyšel podruhé Blackmanovo „Eternite!“ Došel k názoru, že nechat se od Blackmana přemluvit na tenhle výlet rozhodně nebyl dobrý nápad…

„Co řveš?!“ Očistil si smetí ze svého klobouku. „Já nikdy neřvu, já pouze zvyšuji hlas“, řekl Blackman a tvářil se neskutečně vážně. „Nevíš, kam jsem položil svůj počítač?“ Rozhlížel se Blackman kolem sebe. „Panebože“, vykřikl Eternit. „Já ho nechal na záchodě.“ Otočil se a přišlápl si svůj kabát, udělal malé salto a svá ústa i s kloboukem zabořil v odpadkovém koši. To už se ale Blackman rozběhl a proběhl ještě zavřenými dveřmi toalety. Bohužel, nebyly to ty správné dveře, byly to dveře od dámské toalety a tak se stalo, že se hned za dveřmi srazil s nějakou postarší dámou, která jej vynesla do haly a zarazila zase do jiného odpadkového koše. Eternit se mezitím vyprostil z těsného držení odpaďáku a doběhl na tu správnou toaletu. Po paměti lokalizoval místo, ve kterém se nachází Blackmanův notebook a… ozvalo se spláchnutí. To nebylo ono. Počítač zmizel v kdesi v potrubí. Eternit si představil, co by se mu stalo, kdyby ten počítač nezachránil a došel k názoru, že pohrabání se ve WC není zdaleka tak hrozné. Rukou právě včas zalovil a - díky bohu i vylovil…

„Cestující letu číslo 547 na trase Praha - New York se dostaví k odletu.“ Eternit již podruhé vyšel z WC, tentokrát i s promáčeným počítačem. „No, máme to tak akorát.“ Povídá Blackman a oba dva šli k letadlu…

„Vítáme vás na palubě letounu společnosti Czech Airlines. Mluví k vám kapitán Píťa, který vás bude provázet celým letem. Připoutejte se prosím, za pár minut startujeme.“ Kapitán stiskl několik tlačítek na palubní desce. „Požádejte někdo tu píču na věži o povolení ke startu, než jí budu muset jít nakopat.“ „Šéfe.“ Druhý pilot ukázal na kontrolku palubního rozhlasu, která stále svítila. Cestující s napětím hleděli na reproduktory palubního rozhlasu.

„Tady let 547 Czech Airlines. Žádáme o start.“ „Start povolen, 547.“ Píťa ucítil prudkou bolest hlavy. Otočil se a pohlédl na letušku. „Hej krásko, něco na hlavu by nebylo?“ Poněkud škodolibě se usmála a zmizela za dveřmi kabiny.

Blackman se posadil k okénku. Na kolena si postavil svůj notebook a až teď si uvědomil, že páchne po septiku. „Eternite?“ Ten se posadil hned vedle Blackmana. „Co jsi prosím tě s tím počítačem dělal.“ Blackman otevřel notebook a cvakl vypínačem. Z počítače se zajiskřilo a ozval se podivný zvuk. Blackman okamžitě vrátil páčku do původní polohy - OFF. „Eternite? Já čekám na vysvětlení!“ Eternit si sundal klobouk. Znovu cvakl vypínačem a s napětím očekával, co se bude dít. Několik vteřin se nedělo vůbec nic, poté se displej rozsvítil. „Funguje to, funguje. Tak se neptej!“ Povídá Eternit a připoutal se. Ozval se hlasitý zvuk motorů letounu. Blackman ucítil, jak se obrovský stroj pomalu rozjíždí. Na displeji jeho počítače se ale dělo něco podivného. Místo obvyklého operačního systému naběhla poněkud podivná věta - „Dobrý den pane…“ Blackman na displej nedůvěřivě zamžoural. Poté nadzvedl celý počítač a pohlédl ze spodu, zda se na něj nepřipojil nějaký šílený Hacker. Poté na klávesnici namačkal otázku - „Kdo jsi?“ Stiskl Enter a okamžitě se objevila odpověď: „To není důležité. Důležité je, že jsem.“ „Kde jsi?!“ Blackman pohlédl na Eternita a poté si protřel oči. Je to sen? Zase?

Letoun se mezi tím s podivným skřípěním odlepil od země a Eternitovi se poprvé zvedl žaludek. Stihl se sice odvázat, ale na toaletu již nedoběhl a tak.... spolucestující. Letuška si zalezla do své kukaně a udělala si pořádně silný kafe. Kapitán Píťa vystoupal nad standardní letovou hladinu, tam nastavil kurz a přepnul na autopilota. Autopilot je počítač. Blackmanův notebook je počítač. Autopilot byl napojen na počítačovou síť. Blackmanův počítač byl napojen na počítačovou síť. Blackmanův počítač si dělal, co chtěl. Blackmanův počítač si začal povídat s autopilotem…

Vaše hodnocení:
Jméno*:
Em@il:
Text*:
Odpovězte na jednoduchou otázku: Kolik má bežný pes domácí ocasů?
Vyberte správnou odpověď*:

* označené položky je třeba vyplnit!

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.

www.ipita.cz | Petr Čech (c) 2011
TOPlist