Dnes je 22.7 2019 a slaví svátek Magdaléna. Zítra slaví svátek Libor. Slunce dnes vychází: 05:24:21 a zapadá: 21:01:35.
návrat do kategorie Blackman

Blackman: Jak poznal krásy ženy

8.12 1995 | Petr Čech

V první povídce se vám Blackman představí a spolu s ním nahlédnete do tajů a záhad ženské duše.

zvětšit náhled blackman.prev.jpg

Kliknutím na náhled přejdete do galerie fotografií.

Přejít na stranu:

Blackman bydlí v malém městečku, nedaleko jednoho velkého města, v jedné z mnoha králíkáren, které se staly trendem socialistického realizmu padesátých (a pozdějších) let. Bydlí v přízemí, takže nepotřebuje používat výtah. Nikdy tedy nezažil čekání u nápisu: "jen pro tři osoby"…

Ráno vstává brzy. Blackman nepotřebuje téměř žádný spánek. Večer vypíná počítač zpravidla kolem půl jedné ráno, vstává přesně v pět. Až jednou elektronický budík, na který se tolik spoléhal, nezazvonil…

Elektřina byla vypnutá, LCD displej budíku byl temný jako noc. Blackman nerušeně spinkal dál. A hodiny ubíhaly. Až někdo nahodil pojistky a budík svým nepříjemným zvukem zahájil proces buzení. Blackman otevřel oči, několik minut tupě zíral do stropu, poté je vytřeštil, vyskočil z postele a zapnul své Pentium 200 GHz, u kterého posnídal velice oblíbenou a nesmírně chutnou instalaci Windows XXXXna entou . Byla sice trochu tuhá, to víte, CD jsou dnes všude, ale hned si spravil chuť prudkým tokem dat z místní počítačové sítě. Oblékl si své nesmírně oblíbené tepláky, ve kterých přesně na čas (asi o dvě hodiny později), vyběhl za autobusem. Rukáv bundy si skřípl ve dveřích a urhl jej. Nu což, i jako vesta bude dobrá. Řekl si a při dalším kroku uklouzl po mýdle, co tam zapomněla uklízečka. Udělal několik přemetů a přistál těsně vedle skoro slepé babičky, vracející se z časného nákupu. Ta svým vyvinutým sluchem okamžitě vycítila jeho přítomnost a začala jej holí bušit do hlavy. „Parchanti! Zase tu rozbíjí dveře! Ožerou se a… Včera tu zase bylo nablito a nasráno od psů!“ Blackman se vyprostil ze sevření rozzuřené důchodkyně a proběhl čerstvě zasklenými dveřmi. Ještě se zastavil u nápisu: „Blackman je debil, nesnáším debily!“, aby tam lihovým fixem připsal „Lidi jsou svině!“ a pokračoval ve svém spěchu na autobus.

Na zastávce už stálo několik lidí. Tvářili se dost rozzlobeně a bušili na zavřené dveře vozidla. U řízení spal řidič s hlavou zabořenou ve volantu. "Co se stalo?" Snažil se Blackman zjistit stav situace. "Ale, Láďa si zase trochu přihnul a o půlnoci si myslel, že má být na linkce. Došel do autobusu, zastavil na zastávce a usnul."

Konečně se řidičova hlava zvedla. Narovnal se, zívl, protáhl se a otevřel dveře. Lidé se nahrnuli do vnitř a řidič zase ven. V klidu přešel na druhou stranu, kde zmizel v hospodě „U Ožralých“. Z okna autobusu vykoukl asi čtyřicetiletý muž. „Hej, kdy se pojede?!“ Řidič se naprosto klidně otočil a odpověděl: „Autobus jezdí na benzín, já jezdím na pivo.“ A zmizel za tabulí s názvem „Síla přitažlivosti G“.

Čtyřicetiletý muž se naštval a zasedl před páchnoucí volant autobusu. Klíčky nenalezl a tak profesionálně vytrhl dva drátky od zapalování a spojil je. Motor autobusu zařval jako střelený lev a mohutné vozidlo plné cestujících se dalo do pohybu. Bývalý profesionální zloděj aut, co se domníval, že to umí řídit, zjistil, že to řídit neumí. Volant byl na něj nějak velký a tak s ním točil a točil a točil, až se ve velké ploše předního skla objevil starostův dům. Dupl na brzdu, ale nebyla to brzda, byl to plyn a autobus projel stěnou do starostova obýváku.

Blackman se vyprostil z trosek autobusu. Cítil unikající benzín a tušil, že není na dobrém místě. Několik vteřin zapřemýšlel o možnostech záchrany dalších cestujících a samotného starosty, který skučel na rozlámaném gauči. Otvorem ve stěně ale viděl, jak se ze zatáčky vyřítilo červené vozidlo sboru dobrovolných hasičů a tak se místo toho dal na útěk. Cítil se poněkud rozlámaný, ale na jeho odolnou, počítačovou postavu, katastrofy, které prožil, nestačily. Jako nic se zvedl ze země a očistil si špinavou bundu. "To mám ale dneska štěstí.“ Zajásal. „Autobus, ve kterém jedu do školy nabourá a mně se nic nestane. No není to skvělý pocit?"

Když tu zahřmělo, z oblohy sjel k zemi blesk a v místě, kde Blackman stál, zůstalo jen pár ohořelých kostí, které ještě ke všemu roznesli za rohem šoustající pejsci…

Blackman se cítil až nezvykle lehce a příjemně. Vznášel se mezi mráčky a jen tak, nechápaje co se to s ním děje, se prolétl několik kilometrů nad zemí. Když tu se před ním objevilo cosi, co připomínalo kabinu výtahu. Stála na jednom z bílých mráčků a lano, které od ní vedlo vzhůru v pomyslné šachtě, mizelo kdesi v nedohlednu…

Doplul k nejbližšímu mráčku a postavil se na něj. Měl pocit, jako když je v obrovském poháru se šlehačkou. Dveře výtahu se automaticky otevřely a on vstoupil do kabiny. "Na palubě trans-nebeského rychlovýtahu vás vítá dopravní společnost Skytransport. Připravte se prosím, jedem.", řekl milý ženský hlas a rychlovýtah se rozjel obrovskou rychlostí tak, že Blackman nedokázal udržet rovnováhu svého těla a rozplácl se na podlaze. Vypadal jako černá, páchnoucí hromádka…strašně se totiž leknul a…kabina se rázem zastavila a tak se Blackman opět vrátil do svého oblíbeného pevného skupenství. Jen ty diskety, co snědl k snídani, jej nějak tlačily v žaludku. Byly totiž jen neznačkové, měly vadné sektory a to jeho žaludek nesnášel.

Vaše hodnocení:
Jméno*:
Em@il:
Text*:
Odpovězte na jednoduchou otázku: Kolik má zdravá lidská ruka prstů?
Vyberte správnou odpověď*:

* označené položky je třeba vyplnit!

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.

www.ipita.cz | Petr Čech (c) 2011
TOPlist