Dnes je 22.7 2019 a slaví svátek Magdaléna. Zítra slaví svátek Libor. Slunce dnes vychází: 05:24:21 a zapadá: 21:01:35.
návrat do kategorie Vošáci

Vošáci 2

22.7 2003 | Petr Čech

Studium našich VOŠáků se blíží ke konci. Vylepšený trabant po Plzni tryská vysokou rychlostí a jeho pilot nám dá mnoho návodů na sexuální zneužití slavného trábiho.

zvětšit náhled vosaci02-001.prev.jpg

Kliknutím na náhled přejdete do galerie fotografií.

přahrát video: Animovaná upoutávka k povídce Křimičáci 3

Kliknutím na náhled přejdete do video přehrávače.

Přejít na stranu:

„Tak, Karle, startuj.“ Lukáš se pečlivě připoutal. V uších mu zaburácel mohutný zvuk dvoutaktního motoru. „Oživuji systém.“ Otevřel noutbůka a sledoval, jak pomalinku nabíhá Linux – Red Trabant 1.0


první válec ...................................[Ok]

druhý válec ..................................[Ok]

katapult ........................................[Ok]

katalyzátor ................................[Selhalo]

elektronické stahování okýnek .....[Ok]

...


„Nefunguje katalyzátor, ale jinak je všechno v pohodě.” „Tak to rozjedeme, co, Luky?” Karel mohutně zarumploval řadící pákou pod volantem a povolil ruční brzdu. Trabant se dal do pohybu. Lukáš aktivoval snímací kamery a diktafon. „Karlova diplomka – zkouška hyperurychlovačů a elektronického zapalování - první test.” Během chvilky vyjeli na Karlovarskou a nabrali směr do centra Plzně. „Aktivuji urychlovač, můžeš zkusit přidat." Karel lehce přitlačil na plyn. Trabant vydal podivný zvuk připomínající mohutné zařvání lva a prudce vyrazil kupředu. „Karle, raději jemně!" Ručička tachometru překročila 100 kilometrů za hodinu. „Neříkej, že se bojíš." „Pozor, Karle, to je tramvajová  zastávka." Postávající chodci uskočili, když Trabant vjel na ostrůvek a okamžik jel jen po dvou kolech. „Karle, to byl třídní!" „Za tu chvilku nás nemohl poznat." „Pozor, Karle, to je divadlo." „Neboj, Luky, mám to pevně v rukou..."

„Dobrý den." Píťa na stůl položil svůj kufřík a přehlédl třídu plnou ošklivých, starých učitelek. „Vítám vás na školení, které je součástí mé diplomové práce." Otevřel kufřík a vyndal několik umaštěných listů se zmatenými poznámkami. „V příštích minutách se vás pokusím zasvětit do záhadných a pro vás nepochopitelných tajemství internetu." Znovu přehlédl třídu. Některé z učitelek byly tak tlusté, že se téměř nevešly do lavice. Jen tam vzadu. Seděla tam úplně sama, samotinká, krásné dlouhé vlasy a tak nádherné oči...otevřela si blok s poznámkami. „Takže začneme?" Píťa pohlédl do popsaného listu papíru. „Jako první se naučíme přidávat...“

...byla tak nádherná. Kdyby tak mohl být v této třídě jen s ní. Úplně sám, on a ona, jaké by to asi bylo? Povídali by si, pak by se zahleděli do svých očí. Do těch nádherných oček plných nápadů, plných světla a mohl by jí hladit, dotýkat se jejích hebkých vlasů, jejích dlaní a rtů. Jak rád by jí líbal...

„...co to děláte?" Procitl a uvědomil si, že ji skutečně líbá. „Já, ehm, promiňte. Já jsem se...trochu zasnil." Rozhlédl se kolem sebe. Všechny ošklivé učitelky na něj překvapeně zíraly, jejich pohledy do něho bodaly jako ostré jehly...jen její pohled byl v něčem jiný... „Můžeme tedy pokračovat?" Vrátil se k tabuli a fixem na ní namaloval počítač. Poté ustoupil dva kroky a přehlédl dílo. „Tak tohle," vykřikl a udeřil do tabule, „je počítač..."

Trabant se zastavil uprostřed Mostu milénia. „Karle?" Lukáš zuřivě bušil do noutbůka, Karel točil klíčkem startéru. „Proč stojíme?" Za nimi se ozval netrpělivý zvuk klaksonu. „Nejede to." Karel vystoupil z vozu a otevřel přední kufr. V tom okamžiku zmizel zahalen mohutným štiplavým kouřem. „Hoří," křičel Lukáš a vyskočil na ulici. „Sakra!" Karel si sundal bundu a začal s ní hasit žhavý motor. „Karle, neblázni! Bouchne to!" „Ne, nemůžu ho tady nechat, vždyť jsem v Trabant klubu!" Lukáš chytl Karla a táhl jej do bezpečí. „Všechno to tady vyletí do vzduchu, Karle. Nemůžu tě tady nechat! Tak už pojď!" Konečně se mu podařilo Karla odvléci za kontejnery. Mostem milénia otřásla mohutná exploze. Trabant se vznesl a když dopadal, byla z něj jen obrovská ohnivá koule. Karel zavřel oči a bál se je otevřít. Lukáš zaraženě sledoval spálené kolo, které kolem pomalu projelo a po chvilce spadlo na zem...

Obloha na západě se rychle zaplnila nádhernou červení. Přicházela noc a celý svět pozvolna mizel pod neprodyšnou rouškou tmy. Blížil se čas neřestí a nádherných hříchů, okamžik, kdy temnota ukryje všechny nádherná a vzrušující milostná vzplanutí. Standa byl pořádný kus chlapa. Byl vysoký, ukecaný, rád se smál. Jeho sebedůvěra jej rychle poháněla kupředu a nedovolovala mu uvědomit si, že se mu vlastně líbí jen o mnoho mladší holky. Seděl u stolu a zamilovaně hleděl do očí své nové, čtrnáctileté slečny. Poznal jí před hodinou a už teď, po devíti pivech, věděl, že dnešní noc nebude spát sám. „Mám chuť na něco vzrušujícího," řekla a upila trochu vína. „Jsou dnes tvoji rodiče doma?" Řekl on a už se viděl v jejich posteli. „Já mám na to ale chuť teď," řekla rozhodně a zachichotala se. Standa s lehkým vzrušením sledoval, jak se při tom lehce zavlnilo její nedospělé, avšak krásně vyvinuté, poprsí. „Udělej mě, hned, tady!" Překvapeně na ni zíral. „Pod stolem, prosím. Nemám pod sukní kalhotky." Zase se zachichotala a zase se zavlnilo její poprsí. Standa nezaváhal ani okamžik. Vlastně se těšil, až to řekne. Její poprsí ho lákalo od doby, co se na ni poprvé podíval. Jeho ruka obratně sklouzla pod stůl a pohladila její rozkrok. Kalhotky skutečně neměla. „Ne rukou." Přiblížila se k jeho rtům. „Ale pusou! Chci tam cítit tvůj jazyk, jak prozkoumává nejzazší skulinky. Chci cítit tvé rty, jak ze mě všechno vysávají a nutí mě křičet," zašeptala a Standa cítil, že již nedokáže odolat. Sklonil se a nasoukal své dlouhé tělo pod stůl. Ani nevěděl, jak se tam vešel. Pohlédl na její nohy. Byly tak nádherné, štíhlé, bez jediného chloupku. Pohladil je. Měla krásně hebkou pokožku, jeho dlaně po ní lehounce přejížděly a stoupaly vzhůru, k minisukni, pod ní...pomohla mu a sama trochu roztáhla nohy. Standovi se zamžilo před očima. Za ten malý okamžik viděl víc, než si dokázal představit ve svých nejtajnějších snech. Začal ji líbat po vnitřní straně stehen a jazykem vyjížděl stále výš až...

„Neber si to tak, Karle." Lucka popotáhla z cigarety. „Lukáši, kouříš!" Lukáš zvedl cigaretu z popelníku. „No Karle, víš co je na světě krásných trabantů? Určitě si zase nějakého najdeš." Karel vypil velkou vodku a hned si dolil z lahve. „Čoveče, když to už nebude takový. S tímhle autíčkem jsem toho tolik zažil." Vypil další velkou vodku. „S holkama...s kapotou..." Začínalo mu být hůř rozumět. Vypil další velkou vodku a rozpovídal se...

„Čoveče, jednou jsem s kámoškou jel na výlet na Šumavu. Byl tam Trabant sraz. Miloval jsem jí, chodili jsme spolu skoro dva roky a ten výlet byl nádherný. Jeli jsme v mém Trabantu - a ten má obrovskou výhodu, že má řazení pod volantem. Je tam místo, tak jsem vždycky vzal její nožku a hodil si ji mezi své, tak jako přes nohu. A pak jsem ji mohl pěkně hladit a při tom v pohodě řídit. To by v jiným autě nikdy nešlo. Trabant má jednu nespornou výhodu. Má řazení pod volantem a ne mezi sedačkama, takže když provozuješ autosex, tak ti slečna nezahýbá s řadičkou..."

„Karle, že tě přerušuji, to to na tebe nepřišlo? S tou nohou mezi nohama?" Přerušila jeho vyprávění Lucka. Lukáš se napil trochu houby. „Neblázni, Trabant je malej, tam se mu postaví a zamkne si volant..." „Čoveče, přišlo..."

"Po chvíli jsme zastavili na odpočívadle u silnice. Bylo už skoro léto a venku bylo horko, navíc v Trabantu bylo docela těsno...a v mých kalhotách taky. Viděla to a vzrušovalo jí to ... moc jí to vzrušovalo. Tak jsem se jí zeptal, jestli to už dělala na kapotě. Řekla, že ne a během chvilky byla venku a já s ní. Vzal jsem jí za ruce a začal jí něžně líbat na rty. Pak jsem sjel na ouško a na krk. Měla nádherný krk a vzrušovalo jí, když jsem ho líbal…"

Vaše hodnocení:
Jméno*:
Em@il:
Text*:
Odpovězte na jednoduchou otázku:Kolik má židle nohou?
Vyberte správnou odpověď*:

* označené položky je třeba vyplnit!

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.

www.ipita.cz | Petr Čech (c) 2011
TOPlist