„Ahoj miláčku.“ Tomáš cítil hebkou dívčí ruku na své tváři. Otočil se a pohlédl do těch nádherných modrých očí. „Jsem moc rád, že jsi přišla.“ Políbila jej a moc hezky se usmála. „Ještě se uvidíme.“ Odtáhl se od ní a přešel pár metrů k baru. „Dáte si mistře?“ Za barem stála nádherná brunetka s bujným poprsím. Jak rád by v něm utopil svůj jazyk a hladil její zadeček… „Jednu Skotskou prosím.“ Zapálil si drahý doutník a sledoval, jak nápoj dopadá na dno čisté skleničky. „To je na účet podniku.“ Slečna za barem si svůdně přejela jazykem přes smyslně rudé rty. „Četla jsem tvoji novou knihu.“ Ozvalo se za ním. Jana se na něj usmívala. „Je to lepší, než sex.“ Její hlas se zachvěl vzpomínkou na nedávno prožité sexuální vzrušení. „Mohli by jsme to někdy zopakovat.“ „No víš, manželovi by se to asi nelíbilo. A tvé manželce možná…“ „Ach ano, moje manželka…“ „Tomáši?!“ Taky známý hlas. „Tady jí máme.“ Otočil se za ním a spatřil Marcelu. Jak ji nenáviděl. Všude kam šel, kam se podíval, všude byla. Chtěla ho…ale nechtěla pochopit, že on ji nesnáší. Nenechala jej ani promluvit. „Jak je možné, že se tu zase prasíš s těma kurvama!“ Vyvalil oči. Tak tvrdá nikdy nebyla. „Jak je možný, že jsi Marcelku zapomněl ve školce!“ Ještě víc vyvalil oči. „A jak je mož…“ To už nevydržel. Otevřel oči. „Miláčku, to nic, asi se ti jen něco zdálo.“ Něžná dívčí dlaň jej hladila po vlasech. Natáhl se a nahmatal vypínač lampičky. Byla tam…Marcelka…vedle něho…držela si jej…ach můj bože…

Temnou noc prořízl mohutný výkřik…

Petr seděl na lavičce a smutně hleděl na tmavé okno za rybníkem. Kolikrát z něho skákal a doufal, že se její tatínek ještě nenaučil střílet. Jak často tajně šplhal dovnitř a dával pozor, aby neshodil květináč. Bylo mu to snad málo? A bylo to tam tak hezký. V té malé postýlce, v jejím náručí, když ji mohl líbat a hladit kdekoliv chtěl. Na těch nejsladších místech jejího nádherného tělíčka… Za oknem se rozsvítilo a jeho oči nadějně zamrkaly. Přes žlutou záclonu k němu pronikala jen známá silueta. Ten nádherný krk, ramena, krásné poprsí. Natáhl se pod lavičku a z láhve upil trochu červeného vína. Kéž by tam mohl být s ní, tam za tou záclonou. Ale co to? Na druhé straně okna se objevilo další poprsí. Mžoural očima a sledoval to podivné divadlo. Druhé poprsí natáhlo ruku a něžně se dotklo toho prvního. „Jana je lesbička?“ Znovu se napil vína. Ruka druhého poprsí něžně masírovala první poprsí…hlavy se k sobě přibližovaly a po chvilce se setkaly v něžném polibku…? Teda to víno dává… Znovu se napil. Po chvilce se zvedl, dopotácel se k domu, do jehož oken každý večer hleděl a do poštovní schránky hodil drobnou obálku…

„A k tý krajce mám i nádherný kalhotky.“ Jana ze šuplíku vyndala složený kousíček látky a ukázala jej své sestřenici. „Vypadají dobře.“ „Jsou trošičku průhledný, kluky to pěkně rajcuje. Stačí v nich vypochodovat z koupelny.“ „Je to takový dráždivý, ale ne tak jako tanga.“ „Právě. Jen tak lehce, abys ještě cítila, jak se mu postavuje - když si teda šáhneš.“ Lucka se trochu začervenala. „Zkus si je, jestli chceš.“ Podala jí je a sledovala, jak si je Lucka natáhla přes nohy. „Jano? Měla jsi hodně kluků?“ Ptala se Lucka a postavila se před zrcadlo, kde si se zalíbením prohlížela své nahé tělo. „Nevypadá to špatně. Je to opravdu průhledný.“ „Myslím, že jsem docela zkušená. Prozradím ti tajemství.“ Lucka pohlédla do jejích očí. „Úplně od začátku, od mého poprvé si píšu deníček. Je tam úplně všechno.“ Jana nadzvedla polštář a podala Lucce tlustý notes…

Sluneční paprsky zahnaly tmu letní noci a svým raním světlem probudily celý svět. „Zase jsi v noci křičel ze spaní.“ Řekla Marcela a postavila na stůl horkou kávu. Tomáš ji za to něžně políbil a sledoval, jak se hezky zavlnila cestou do koupelny. „Asi se mi něco zdálo. Zajímavé ale je, že doma nikdy nekřičím.“ „Co říkáš?“ Marcelka překřikovala zvuk tekoucí vody. „Ale, jen že si zacvičím.“ Odpověděl Tomáš a zakousl se do chleba. „To ti jen prospěje. Začínáš mít velký břicho.“ „Včera jsi říkala, že se ti to na mě líbí.“ Tomáš přežvykoval rohlík a mluvil s plnou pusou. „Zajdeš nakoupit miláčku?“ Pohlédl na nákupní tašku. „A potom bych potřebovala pomoct s praním.“ „Víš Marcelko, já nejsem zrovna ten typ, co rád rozpouští…“ „Neslyším tě sem.“ Přerušilo jej spláchnutí toalety. „Jdu nakupovat! Co mám vzít?“ „Kup chleba, mlíko, těstoviny…“ „To budou zase těstoviny?“ Procházela se po kuchyni. „Tři párky, mouku, jo a nezapomeň na cukr. Taky kafe nám dochází…“ Tomáš si zavazoval boty a přemýšlel, jestli mu těch pár sladkých okamžiků sexuálního vzrušení za to stojí. „Vajec už tu taky moc není, gulášovou polívku, jo a večer jdeme do Sokolovny tak kup i česnečku na zítra.“ Marcelka se po té dlouhé větě zhluboka nadechla. Tomáš za sebou zavřel vrzající vrátka a zamířil k bývalé Jednotě. Vzpomínal, jaké to bylo, když mohl ráno jít do hospody a tam nerušeně tvořit. Zapálil si. A nakonec, proč by do hospody nemohl i teď? Po chvilce změnil směr.

Byl tam jen Petr. Seděl, popíjel kávu a něco psal do bloku. Když k němu Tomáš přišel, zvedl oči od rozepsané věty. „Zase kouříš?“ Petr neměl rád ten štiplavý cigaretový kouř. „Zase? Spíš ještě, nepřestal jsem. Další bezesná noc?“ Neodpustil si Tomáš rýpavou poznámku. „A další noční můra u Marcelky?“ Odpověděl na ní Petr. „Dáš si pivko?“ Přerušil je hlas výčepního z kuchyně. „Zkuste to za chvilku, já se rozmyslím.“ Tomáš si přisedl ke stolu. „Co to spisuješ?“ „Ale, jen takový…“ „Ukaž…“ Naklonil se k němu a zaostřil na drobný papírek. „Tvůj úsměv je malý zázrak, jsi něžný lásky přízrak co nenechá mě v klidu spát… Snad na lásku si hrát, chtěla bys…“ „Fůj,…smrdíš mi pod nos. Típni to!“ „Dáš si taky?“ Nabídl mu Tomáš krabičku Startek. „Ta básnička vypadá hezky. Zase pro Janu? Dal jsi jí vůbec nějakou?“ Z kuchyně vyšel výčepní a nedočkavě na ně zahulákal: „Tak už jsi si to rozmyslel?“ „Jo, dám si pivo.“ Tomáš mohutně natáhl z cigarety. „Já to nechápu. Každé ráno tu sedíš, piješ děsně silný kafe a spisuješ milostný básničky, co doma hodíš do šuplíku. Proč jí je nedáš, když jsou o ní?“ Petr zvedl oči od papíru. „Neřeš to. Dej si cigáro a jdi do fronty na čtyři rohlíky a mlíko.“ Tomáš chvilku mlčel a pak pokračoval: „Ale stejně je hezký, jak jsme si to prohodili.“ „Jako co?“ „No, ty jsi vždycky měl holku…a já tu ráno seděl a psal povídky o nešťastné lásce.“ „Lepší, než chodit s příšerou!“ Petr znatelně zvedl hlas. „Hele klidni hormon. Jdi si někam zalézt a pořádně si ho vyhoň dřív, než začneš být agresivní. Ještě dva dny a skočíš tu po mě! Chlape, ty se mi ztrácíš před očima. Jdi za ní a řekni jí to!“ Petr přestal psát. „Tomáši, Jana je lesba.“ „Co to?“ Tomáš nevěřil tomu co slyšel. „Viděl jsem ji s nějakou holkou, za oknem, dneska v noci. Milovali se.“ „Ty jí špehuješ?“ „Seděl jsem na lavičce, popíjel vínko a jen tak vzpomínal. Občas jsem okem zabloudil k jejich domu a pak se tam rozsvítilo. Nešlo to koukat se jinam, sakra…“ „Kolik jsi toho vypil?“ „Bylo to jak v kině, viděl jsem všechno…“ Tomáš upil třetinu piva a naklonil se k Petrovi. „A jak si to dělali. Dneska večer půjdu s tebou. Četl jsem, že sen každého chlapa je viděl milující se lesbičky.“ Znovu se napil a zapálil si další cigaretu. „Už se nedivím, že nemůžeš spát.“ Chvíli mlčel. „Ale vždyť dřív spala s tebou.“ „No a teď spí se svou přítelkyní.“

„Sladce mě líbal. Jeho ruce byly všude, dotýkal se mě, něžně mě hladil ve vlasech, na zádech. Cítila jsem vzrušený dech a hlasitě jsem vykřikla, když se jeho dlaň dotkla mého tajemství v kalhotkách. Dostal se tam tak nepozorovaně a nečekaně. Snad jsem si ani neuvědomovala, co všechno dělám a ani to, že mu rozepínám kalhoty a rukou mu zajíždím do slipů. Bylo tam už tak málo místa. Jeho mužství se nádherně zvětšovalo, měla jsem chuť ho líbat…na tvář a na jeho hruď…“ Lucka ležela na dece a opalovala se. Četla si Jany deník a tušila, že se při tom parádně červená. Jak jen to Jana mohla napsat, jak jen to mohla zažít. Stačilo jen si to představit…

„Ahoj.“ Otočila se ze neznámým hlasem. „Ještě se neznáme, já jsem Petr.“ Lucka pohlédla na deník a přemýšlela, jestli je to stejný Petr, o kterém psala její sestřenice. „Ahoj Péťo, já jsem Lucka,“ usmála se na něj. Ona to vážně udělala? Usmála se na něj? „Proč se tak červenáš?“ Třeba lesbičky znervózňuje rozhovor s opačným pohlavím. Pomyslel si Petr. „Nečervenám se.“ Jana měla dobrý vkus, Lucka byla dokonalá. Petr ji přejel svým slíkacím pohledem. Krásné dlouhé vlasy obkreslovaly její červené tváře. Dívala se na něj nádherně hnědýma očima, její rty vykouzlily překrásný úsměv. Její prsa byla dokonalá a překrásné nohy, které tolik toužil pohladit.

„Můžu k vám?“ O co se to proboha snaží, vždyť je na holky. „No, Jana by asi nebyla nadšená.“ No jasně, nechce naštvat svou holku. Pomyslel si. „A co se sejít ve čtyři v parku?“ navrhl Petr a sledoval, jak se zase začíná červenat. „Dobře.“ Ona řekla dobře? Vážně souhlasila? „Tak já půjdu.“ Jen těžko to rozdýchával. „Ahoj, moc se těším.“ Hodila po něm svůj kočičí pohled a své rty smyslně objela jazykem. A červená byla až za ušima…

„Zlatíčko, jsem doma.“ Tomáš za sebou zavřel dveře a na kuchyňský stůl postavil tašku s nákupem. „To byla doba,“ ozvala se z ložnice Marcela. „No byla tam fronta. Místní sdružení důchodců toho mělo spoustu k vyřizování.“ Přešel kuchyní a naklonil se do obýváku za Marcely hlasem. Stála tam ohnutá a něco sbírala z koberce. Měla na sobě černé kalhotky, které úžasně zvýrazňovaly ladné tvary jejího zadečku. Vlastně, je to docela hezká holka, když jí není vidět do obličeje. Přešel k ní a pohladil tu nádhernou... „Marcelko, miláčku, co se trošku pomazlit?“ Pošeptal jí Tomáš do ucha. „To ti to v noci nestačilo?“ Narovnala se a vzala ho za ruku. „Možná, když ještě dojedeš na poštu Tomášku.“ Usmála se a pohladila ho po vlasech. „Fuj, zase smrdíš kouřem! Půjčím ti kolo, ju?“ Všimla si jeho zablácených bot. „A měl jsi se zout. Před chvíli jsem tu vytřela!“ Tomáš se sebral a rychle kráčel ke dveřím. „Teď abych to dělala znova!“ Slyšel, když zavíral dveře.

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.