Ty jsi fakt ještě nepil pivo?“ Řekla překvapeně Jana, a zvedla dvojku červeného vína. „Ne.“ Pavlovi odpovědi byly stále stručnější. Začínal být z těch otázek zmatený. „To se každá holka takhle ptá, když chce sbalit kluka?“ Zeptal se tentokrát on. „Ty jsi ještě asi hodně věcí nedělal.“ Odpověděla Jana další otázkou a v duchu se skvěle bavila. Má snad takové štěstí a konečně potkala naivního, nepolíbeného, realitou tohoto světa neposkvrněného kluka? „Připijeme si?“ Pozvedla kelímek. Pavel pokrčil rameny. „Na co si připijeme?“ Jeho hlas už zněl veseleji. „To nechám na tobě.“ Jana byla zvědavá, čím ji překvapí. „Na čistotu tvých očí.“ Vyvalila své čisté oči, to teda bylo překvapení. Ta věta se k němu nějak nehodila. Nechtěla si to přiznat, ale cítila, že se jí Pavel líbí. Otočila se a pohlédla na Petra. Seděl u stolu s nějakou slečnou, kterou neznala. Rozhodně se nenudil. „Nechceš se jít projít?“ Navrhla první rande. „Proč?“ Zeptal se hloupě Pavel a už věděl, že mu pivo nechutná. „Jen tak. Se mnou.“

„Jsi tu sám?“ Kristýny hlas se ztrácel v hlasité hudbě. Petr pohlédl k baru a uviděl Janu, jak s Pavlem odchází. „Ano, jsem tu sám.“ Odpověděl Kristýně. Nemusel dlouho přemýšlet, kam šli. Dobře znal zdejší les, sám tam taky holky vodil. „A co ty?“ Obrátila Kristýna svoji pozornost na Tomáše. „Tom je tu jako pozorovatel. Vždycky jen tak sedí, popíjí a sleduje co se kolem něho děje. Potom doma píše povídky a rejpe do nás.“ Petr viděl, jak se Kristýna při jeho slovech usmála. „Takže spisovatel.“ Tomáš se usmíval stále víc a víc. „Napíšeš něco o dnešku?“ Tomáš Pokrčil rameny. „Ráda bych si to přečetla. Můžu se napít?“ Zvedla Petrův kelímek s pivem. „Je to Pivo s rumem, chutná drsně. Nechtěla by, jsi se projít?“ Petr se pokusil o milý úsměv. Naklonil se a opatrně ji pod stolem pohladil po stehně. „Myslíš to vážně?“ Kristýna cítila, jak jejím tělem prochází příjemný pocit vzrušení. Petr souhlasně přikývl.

„Jano, kam jdeme?“ Pavlův hlas se malinko zachvěl. Její dlaň byla chladná, stejně jako její oči. „Kousek odtud je les. Jsou tam místa, která mám moc ráda. Budeme tam sami, ukryti tmou dnešní noci. Ani měsíc nás neuvidí.“ Jana si už byla jistá jeho přitažlivostí. Tušila, že Pavel uvnitř skrývá tajemství, které ji tolik vzrušovalo. „Asi by, jsi měla vědět, že jsem ještě nikdy s žádnou…“ Pavel mluvil tiše, spíše šeptal. Jana se zaslavila, otočila se tváří k němu a něžně jej pohladila po vlasech. „Mlč a nic neříkej.“ Držela jej za obě ruce a toužila po polibku. Cítila, jak mezi nimi stoupá vzrušující napětí. „Víš, já jsem na chlapečky!“ Přerušil trapné mlčení. „Co? Ty…“ Přikývl. „Proč jsi…“ Zase tolik otázek. „Neměl jsem co dělat. Nudil jsem se. Tak jsem zkusil…“ „Jsi normální?“ Jana byla rozzuřená. „Ne!“ Pavel se začal neuvěřitelně smát. „Díky za krásný večer. Skvěle jsem se bavil. Vážně!“ Otočil se a odkráčel do tmy. Stála a překvapeně zírala na vzdalující se stín.

„Kam si mě vedeš?“ Petr v jejím hlase slyšel obavy. Malinko se usmíval, těšil se, až se dotkne jejího překrásného těla. „Kousek odtud je les. Znám tam pár míst, kde nás nebude nikdo rušit.“ Odpověděl, zastavil se a objal ji kolem pasu. „Celá se chvěješ. Nemusíš se bát.“ Snažil se svým úsměvem uvolnit situaci. „Máš mě rád?“ Kristýna mluvila tiše, téměř šeptala. „Moc tě chci.“ Jeho hlas byl plný citu a emocí. „Toužím po…“ jejich rty se téměř dotýkaly, „tvém polibku.“ Lehce se jí dotkl jazykem. Jeho ruce ji hladili pod tričkem, dotýkal se i těch nejtajnějších míst. „Bylo to nádherné.“ Kristýny hlas se chvěl vzrušením. „Můj první polibek.“ Její dlaň sjela k Petrovu poklopci. „První polibek?“ Vykřikl vyděšeně. „Moment! Takový dotaz! Kolik je ti let?“ Petr začínal tušit zradu. „Třináct a půl. Ještě, než mi to poprvé uděláš, máš šprcku?“ Petr vyvalil oči, otočil se a dal se na zběsilý útěk. „Kam jdeš?“ Volala za ním…

„Neviděl jsi Petra?“ Jana se posadila naproti Tomáše. Vypadala dost naštvaně. „Jo, ten? Teď tu byl! Odešel s jednou hezkou slečnou.“ Odpověděl Tomáš a provokativně se usmál. „Víš Tomáši, chtěla jsem si s tebou promluvit.“ Snažila se vypadat klidně. „Se mnou? Co se to děje?“ Tomáš byl dost překvapený. „O tobě a tvé literární činnosti.“ „Moje poslední povídka…“ Nenechala jej domluvit. Zvedla nedopitý kelímek piva s rumem a vylila mu jej na hlavu. „To je můj názor na tvoji poslední povídku, brouku!“ Vstala a ztratila se v tančícím davu.

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.