„Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“
Kurt Cobain

… o pět let později

Petr seděl u stolu a dlouze sledoval Michala, jak u baru vede vážný rozhovor s Katkou. Zatímco Katka byla víceméně střízlivá a hlavně zcela při smyslech, Michal, ačkoliv byl také při smyslech, nebyl zdaleka tolik střízlivý, jak v duchu sám sebe ujišťoval. „Co tam řeší?“ Pokusila se odvrátit Petrovu pozornost Ivča, Michalova sestra co možná náhodou, možná ne úplně zcela náhodou, seděla vedle Petra. „Vážně netuším a nevidím to rád.“ Odpověděl Petr, který se ze své mysli marně snažil vytěsnit posledních několik let života. Ivča, Michalova sestra, co seděla vedle něho, se mu možná snažila pomoci v tom vytěsňování. Nebo možná se jej snažila přesvědčit, že ne všechny holky jsou takové, jaké z jeho pohledu vypadají. Nebo se jej snažila přesvědčit, že svět může být krásný i když bez ženských to za moc nestojí. Nebo … ne to ne, nebyl její typ. Petr to věděl, Ivča to věděla, věděli to všichni, a přesto spolu občas hráli tu hru, co by bylo, kdyby nebylo všechno takový, jaké bylo. Byly na svatbě kamarádky a čas mezi klábosením, popíjením a debatováním o tom, kdo vlastně je větší tragéd, utíkal rychle. Tak rychle, že Katka se svým novým kamarádem, kterého nestihla představit, odešla domů a Michal si při pokusu o placení odchod domů rozmyslel a raději si dal dalšího panáka.

Ivča, jeho sestra byla ošklivě nachlazena a nesmírně ji mrzelo, že odpoledne nestihla obřad na radnici. Terinka, co v tomto okamžiku již měla jiné příjmení než předchozího dne, najednou seděla vedle nich, usmívala se a ve svatebních šatech vypadala jako víla, která k nim propadla z nějaké překrásné pohádky. „Měli jste to nádherný, moc mě mrzí, že jsem tam nebyla.“ Omlouvala se Ivča a doufala, že Terinka její omluvu alespoň v tom, co bude vysloveno, přijme. „Jsem ráda, že jsi přišla alespoň večer. Mám velkou radost, co lidí se na radnici sešlo. Nečekala jsem to. A bylo to hrozně hezký.“ Rozpovídala se nevěsta a v hlavě jí ještě dozníval první manželský polibek, který by si v obřadní síni zasloužil pořádný potlesk všech přítomných. „No…“ Pokusil se promluvit Petr, který si jen těžko uvědomoval sám sebe. „Mě naopak velmi potěšilo…“ snažil se, aby to co říkal, dávalo smysl, „že tam nebylo tolik lidí jako na Máčkově svatbě. Ty gratulace se tam tenkrát zdály být nekonečné…“ Terinka na něho upřeně zírala a jen těžko se snažila uvěřit tomu, co slyší. Petr si to sice neuvědomoval, ale poznal, že to asi nebylo ideální a raději zmlkl. Ivča na něho také upřeně zírala. Přímo jej svým pohledem probodávala. „Ale moc ti to slušelo, Terinko.“ Marně se pokusil zachránit svoji alkoholem uvolněnou upřímnost. „Raději asi půjdeme. Za chvilku mi to jede.“ Ukončila ten nekonečně dlouhý a příšerně netaktní rozhovor Ivča. „Půjdu zaplatit.“ Petr ze stolu popadl účet a odpotácel se k baru…

Vaše zprávy:

• Jméno odesilatele:

  Kolega S Plnovousem

  
  

  Em@il odesilatele:

  fousy@globalsoft.com

  
  

  Text zprávy:

  Celkem dobre si me vystih... a oprav si limit znaku u mailu