Michal za sebou zavřel dveře od svého pokoje a z kapsy vytáhl tubu Indulony. „Na co to máš?“ Laškovně, a trochu zamilovaně se usmála Ivča. „No to mám, na, ptá…“ Poslední slovo poněkud polkl. „No ne na ruce… Vždyť víš, kdo maže, ten jede…“ Nepřestával se usmívat a rozepínal si poklopec.

„Kde je Indulona!“ Ozval se rozzuřený výkřik z koupelny. O chvilku později se na dveřích Michalova pokoje prudce otřásla klika a následovalo zuřivé bušení na dveře. „Jestli si ho tam honíš s mojí Indulonou, jako když zmizela minule!“ Michalově otci začal přeskakovat hlas. „On o mě neví?“ Vystrašeně špitla Ivča a do Michalova rozkroku vymáčkla polovinu tuby Indulony. „Aaaach…“ Odpověděl Michal slastným zavzdycháním.

Sobotní, letní večer. Slunce líně zacházelo za obzor, blížila se překrásná noc. Obloha se pozvolna plnila drobnými světýlky hvězdiček, měsíc v úplňku přebíral vládu světla.

Jirka ležel ve vaně a úžasně se bahnil. Sice si nenapustil ani třetinu vany, jeho štíhlé tělo se i tak málem utopilo. Ušetřil i za šampón, jo, mají to ale výhody ti lidé, co nemají téměř žádné vlasy. Nadechl se a ponořil do tajemných hlubin pod zpěněnou hladinou. Byla to taková slast, že nevnímal svět kolem sebe. Neviděl sestřičku, která si přišla pro čerstvě vyprané kalhotky…a při pohledu na něj se trochu víc začervenala… Nevšímal si otce, který za dveřmi nadával na cenu benzínu v televizním zpravodajství, nevnímal ani vosu, která otevřeným oknem pronikla do vlhkého prostředí koupelny. Která probzučela nad jeho tělem a dosedla na čouhající pahýl, který se jako mohutný korálový ostrov tyčil nad hladinu.

Sakra, co to je? Začala hlodat myšlenka hluboko pod hladinou, v Jirkově hlavě. Co mě to tam tak pěkně šimrá? Že by ségra? Vysunul ruku z pod hladiny a poškrábal se.

„Áaaaaaaaaaaaaau!“ Rozlehl se stmívající se ulicí bolestivý výkřik…

Autobus městské hromadné dopravy náhodou přijel a zastavil předním kolem na obrubníku. Dveře se s obvyklým zasyčením otevřely a jediný cestující nastoupil. Petr nastupoval pomalinku a neustále se rozhlížel. Katka nedorazila na místo srazu. Nevěděl, jestli dneska nemůže ven, nebo zda jí jen ujel autobus. Přemýšlel, že by zůstal a neodjel…rozhodl se zůstat a vycouval zpět do zavírajících se dveří, takže mu skříply hlavu. Dneska neměl dobrý den. Peněz měl málo, vyspalý nebyl, učit se musel, Katku neviděl…a dneska už možná ani neuvidí a hlavu měl skřípnutou ve dveřích autobusu. Začínal se dusit. Snad je to tady, poslední okamžik jeho života… “Ale já jsem si ještě nic neužil!“ Vykřikl a tím se začal dusit mnohem víc, protože potřeboval vzduch. Vlastně z jeho úst vyšlo jen podivné zachrčení.

Před očima jako zrychlený film probíhal celý jeho život. Viděl první pohled na svět - rozzuřeného gynekologa, který ho vytáhl z matčina lůna. Viděl rozzuřeného otce, který jej musel přebalovat, protože to nestihl na nočník. Viděl slavnostní okamžik, kdy si uvědomil, že lidé chodí jen po dvou. Znovu prožil vítězství nad spolužákem, který jej šikanoval ve školce a zopakoval si šikanu na základní škole. Obrázky před jeho očima se zrychlovaly…první polibek, a ne ten maminčin…první doteky a slastné pocity…dlouhá samota…první kopačky, druhé kopačky, třetí kopačky…další dlouhá samota…obrovské vítězství, když přišel o panictví… Pak vzpomínky nahradil dlouhý tunel s bílým světlem na konci…a nadávání řidiče, který jej vykopl ze dveří. „Je sobota ty hajzle, chci domů!“ Nadával řidič otevřeným okýnkem v pilotní kabině autobusu.

„Ahoj miláčku.“ Ucítil soucitný pohled jeho lásky a o chvilku později i něžné pohlazení po vlasech…

Michal zasunul… Zasunul a Ivča slastně zavzdychala. Zasunul znova a Ivča zavřela oči. Zasunul potřetí…podivný zvuk. Zasunul po čtvrté, zvuk se zesílil. „Dáte si u nás něco?“ Michalova matka stála uprostřed pokoje se štrúdlem v ruce. „Udělala jsem výborný jablkový záv…“ Ztuhla a ještě ztuhleji zírala na dvě nahé postavy v posteli. Cítila se trapně. Michal se cítil taky trapně… a Ivča se ukryla za malý polštářek, podle zákonů optiky – koho nevidím já, ten nevidí mě…takže měla ukrytou jen hlavu. „No tak teď se mi už nepostaví.“ Prolomil dlouhé, trapné ticho Michalův hlas.

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.