2028, jinak také Křimičáci II
22.8 2008 | Petr Čech
Povídka vypráví o partičce přátel, kteří se setkávají po dvaceti letech. A jejich životy se za tak dlouhou dobu náležitě propletly...a popletly.
Kliknutím na náhled přejdete do galerie fotografií.
Kliknutím na náhled přejdete do video přehrávače.
Křimice, 2028
Prázdnou ulicí vládlo příliš dlouho trvající ticho. Globální oteplování dávalo slunci novou, dosud nevídanou sílu a tak se lidé raději choulili ve stínu svých domovů. Nebo u moře, jehož hladina rok od roku stoupala, případně pak u přehradní nádrže Hracholusky, jejíž hladina vlivem odpařování neustále klesala. Horních deset tisíc obyvatel si ale stále ještě mohlo dovolit dovolenou na horách, kde se ve vysokých nadmořských výškách nacházel sníh. U vleků tam spolu s párky v rohlíku a hamburgery prodávali poslední modely dýchacích přístrojů značky iceO2. Ty nejnovější dokonce obsahovaly HD Video přehrávač a mobilní telefon, který uměl (za drobný poplatek) sám zavolat o pomoc v okamžiku, kdy O2 v malé nádržce došel.
Ticho bylo narušeno.
S hadím zasyčením na chodníku přistála luxusní Škoda Fábia X, v lesklé černé barvě. Řidič otevřel střešní okénko a vyhodil “vajgl“. Hned po něm vylétl zelený hlen a teprve poté si řidič sundal sluneční brýle. Pohladil palubní desku z umělé kůže a zavzpomínal na svět před tím, než lidstvo zjistilo, že auta budou lépe jezdit bez kol. Na čelním skle přehlédl stav vodíkové nádrže a z internetu si stáhl svatební Skin. Vzdušné plavidlo se v mžiku zbarvilo do růžova. Na čelní kapotě se objevil kýčovitý obrázek polonahé nevěsty a z antény satelitní navigace, televizní antény, antény komunikačního systému a z antény autorádia se vysunuly růžové, červené a oranžové fáborky. Teď byl připraven. Stiskl klakson a Fábia zahrála tklivou (v podání klaksonu zoufale znějící) svatební melodii.
Michal vystoupil na chodník a zamával na Jirku, který vykukoval z prvního patra chátrajícího rodinného domu. „Zdar! Tak jdeš?“ Křikl na něho a sledoval, jak se Jirka poškrábal na lesknoucí se hlavě bez jediného vlasu. „Jo počkej, musím si ještě umýt vlasy!“ „Jaký?“ Bez přemýšlení na zprávu reagoval Michal a raději si nevšiml Jirkova naštvaného šklebu. „Zbašti prášek!“ Promluvily Michalovi hodinky a Michal spolkl malou, antikoncepční pilulku…
„Ve mně se můžeš udělat, miláčku. Beru prášky.“ Polonahá Ivča Michala vášnivě líbala a hladila jej po celém jeho těle. Michalova kláda už byla pořádně tvrdá a Ivča se nemohla dočkat, až její sílu, její mohutnost a doteky pocítí ve své lasturce. Bylo jí 21 let. Byla zamilovaná a byla nadržená. A už dávno nebyla panna. A měla to pěkně ráda a měla nového kluka. Dokonce kluka, který už nebyl panic. Michal byl ten nejlepší. Možná mohl být namakanější, ale to se jí vlastně nikdy nelíbilo. Možná mohl být chytřejší...ale takhle byla chytřejší ona...
Michal opatrně zasunul svoji kládu a začal rychle přirážet. A přirážel ještě 90 vteřin a poté ucítil orgasmus… jako už dlouho ne. Stalo se to v okamžiku, kdy si všiml bezdomovce. Ten seděl na nedaleké lavičce a nadrženě je sledoval. „Hej dědku, to si děláš prdel…“ Křikl na něj Michal a dědkovi se zmenšil poklopec. „Šlo vám to dobře.“ Konstatoval a spokojeně seděl dál. Ivča se začínala stydět a čepicí si kryla pravé prso. „Dej si tam alespoň ponožku ať to nevidí.“ Šeptala Michalovi a Michal si na scvrknutou kládu nasadil ponožku. „Ty úchyláku!“ Naštvaně vykřikla Ivča a bezdomovec jí odpověděl něco o tom, že to je jeho lavička…
„Ivča byla moje velká láska…“ Zabručel Michal a zapálil si cigaretu. „Co jsi to říkal?“ Zaregistroval jeho roztoužený povzdech Jirka. Pak zabouchl domovní dveře. „Ale, jak pěkná je ta tvá velká pleška...“ Michal ponechal příliš malou pomlku na to, aby mohl Jirka něco pochvalného prohlásit o něm. „Tak jedem, než zmeškáš svoji vlastní svatbu…“
„Mami, strejda Jirka se dnes bude ženit?“ Katka si s povzdechem prohlédla svůj obraz v zrcadle. Na čele se objevovaly první vrásky, očka jí ale svítila stejně, jako před dvaceti lety. „Jasně a bude si brát moc hodnou paní.“ Ze skříňky vzala parfém s její oblíbenou citronovou vůní. „A ten chat, na kterém jsi závislá, myslím, že máš dost práce do školy. Na virtuální sex máš dost času, až se z tebe stane stará panna. Tatínek by ti řekl, jak to chodí na internetu. Je to tam plný úchyláků! Příští rok maturuješ a zatím nic moc. A to chceš jít na Fakultu Aplikovaných Věd! Jako tatínek, a jak skončil.“ Skončila svůj dlouhý monolog plný rozkazů a příkazů. Prošla do pracovny své 17leté dcery a ruce jí skřípla víkem notebooku, který naštvaně zaklapla. „Hej! To je to jediný, co mi po tátovi zbylo!“ „Starej krám. Měla bys vyrazit někam do města, abys věděla, jak kluci vlastně vypadají.“ „Stejnak vyhynou…“ Odsekla drzá dcera a papírovým ubrouskem si očistila obdélníková skla svých brýlí, které se k jejímu kulatému obličeji vůbec nehodily.
„A mami, že odbíhám od tématu, strejda Jirka si bere tu bez vlasů?“ Jejich rozhovor přerušil zvuk zvonku u dveří. „Mohla bys prosím otevřít? Musím si ještě vzít něco na sebe.“ Katka odběhla do ložnice a rychle se rozmyslela mezi dvojicí šatů, které našla ve skříni. „Mami?“ Dívčí hlas zněl poněkud překvapeně. Katka rychle zapnula poslední knoflíky a zamířila do předsíně. Ve dveřích stála mužská postava, stín halil její tvář. Katky kroky znejistěly.