“Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš. I v slzách je síla, tak jdi a žij.”

Neznámý

Plzeň, 2028
ANTIK: Analytický Nezávislý Tradiční Inteligentní Komunikativní manželský poradce

„A on mi byl nevěrný.“ Katka a Petr seděli na pohovce a sledovali znuděný výraz nejlepšího manželského poradce ve městě. Katka byla pěkně naštvaná. Petr přemýšlel, jestli ji vůbec někdy viděl tak naštvanou. „Byla alespoň pěkná?“ Nejlepší manželský poradce ve městě se tu otázku snažil položit pouze Petrovi a co nejdiskrétněji. „Byl mi nevěrný a s blondýnou!“ Vykřikla Katka, až se nejlepší manželský poradce ve městě lekl. „Vy máte něco proti blondýnám?“ Obořil se na ni a jeho výraz již nebyl tak znuděný. Vlastně se začínal dobře bavit. „Ne.“ Katka tuhle otázku v podstatě vůbec nečekala. Ale i nejlepší manželský poradce ve městě byl jen … chlap. Seděl za konferenčním stolkem a něco si neustále ťukal do notebooku se samolepkou tučňáka, která pro něho byla poslední vzpomínkou na dávnou počítačovou minulost.

„Takže vám vlastně na blondýnkách nic nevadí?“ Vystřelil další ostrou otázku. Katka se zamyslela. „Ne.“ „A líbí se vám?“ Luxusní kanceláří se rozlehl téměř hysterický křik. „Ale o to tu přece nejde! Jde o to, že se s ní vyspal!“ „Ale jinak se vám blondýnky líbí.“ „A byla to moje kamarádka. A jenom proto, že měla větší prsa!“ Hysterický křik pozvolna přecházel v depresivní kuňkání. „Kdy se to stalo?“ „Před dvaceti lety.“ Poprvé promluvil Petr. „A od té doby nic?“ Manželský poradce pokračoval v mistrovsky vedeném křížovém výslechu. „Nic.“ Zavrtěl hlavou Petr. „Už vám nedala?“ „Ale ona by dala! Kdyby ho nezavřeli! Dvacet let!“ Katka prstem šťouchla do Petra a on jí to oplatil. Manželský poradce se zaujetím sledoval jejich slovní i fyzické pošťuchování, jeho mysl se ale toulala dávno v minulosti…

…„A vidíš támhle tu hvězdu?“ Míra stál uprostřed cesty a oběma rukama máchal směrem k nebi. „Tak k ní bys letěla tisíc let!“ Petra, jeho tmavovlasá přítelkyně, se snažila předstírat zaujetí. Chtělo se jí na záchod a trochu se jí točila hlava. „A kdybys na ní stála, tak k té další bys letěla milion let.“ Odmlčel se. „A vidíš támhle tu hvězdu?“ Ukázal na druhou stranu oblohy za jejími zády. „Tak k ní bys letěla dvacet tisíc let. A kdybys na ní stála, tak ke všem ostatním hvězdám bys zase letěla hrozně dlouho.“ Petra si povzdechla. Svoji znuděnost již nedokázala skrývat. „A vidíš támhle tu hvězdu?“ Petra pohlédla na oblohu a počítáním hvězd se snažila získat představu o čase, který Mírova přednáška zabere. Tu noc byla úžasná viditelnost. Kdyby jen byl o trošku větší romantik, místo toho rozhazování rukama. „Hvězdy jsou krásné.“ Povzdychla si a Míra nečekaně přerušil svoji nekonečnou smyčku. „Krásné?“ Nevěřícně opakoval její poslední slovo. „Hvězdy jsou věda. Víš miláčku, nejsou to jen obyčejné tečky na obloze. Ve skutečnosti jsou tak obrovské, že kdybys na jedné z nich stála…“ Opět nabíral tempo. „To prostě nemůžeš říct, že jsou krásné?!“ Petra ani nevěděla, kde se v ní objevil tak velký výbuch hněvu. „Jsem utahaná, chce se mi spát a chci si nechat zdát sen o někom, kdo má smysl pro romantiku!“ Na okamžik mezi nimi zavládlo ticho. „Aáááá…“, Míra vydal zvuk připomínající podlouhlé á… „kdybys stála támhle na té hvězdě…“ Nerušeně pokračoval. Ale ne, Petra se rozhodla, že se s tím musí něco udělat. To, co je pro ni krásné a čeho si váží, pro něho je jen zajímavé a vědecké. A to, co ji neskutečně nudí, programování, počítače, elektronika, auta, věda, Míra… Možná si uvědomila něco, co nechtěla vědět. Pak se otočila a sama se vydala na dlouhou cestu k domovu…

…„Za spaní vás neplatíme!“ Petr se naklonil a zavřel poradcovi prsty v notebooku. Míra vytřeštil oči a předstíral, že to ani trochu nebolí. „Za co jste seděl, Petře?“ Vrátil se k práci manželského poradce. „Softwarové pirátství.“ Petrův hlas zněl hrdě. „O ano, ta aférka, trochu si na ni vzpomínám. Mistrně provedené, ovšem chytili vás.“ Katka se nadechovala a vypadala, že chce něco říct. „Nejen že krade. Navíc se nechá chytit!“ „A vy jste ráda, že Petr krade?“ Nenechal jí odpovědět. „Bohužel, mám dnes nabité odpoledne. Kontaktoval mě…“ Znovu otevřel notebook, „kdosi, kdo se jmenuje Máček. Prý právě zjistil, že jeho dítě není jeho dítě. Ale rada pro vás.“ Míra pro zvýšení napětí udělal minutovou pomlku. „Víte,“ mluvil tiše, „myslím, že ještě není vše ztraceno. Vím, že se stále máte rádi. Vaše vzájemná láska je hluboko zakořeněná ve vašich srdcích. Nyní je třeba zapomenout. Zapomenout na malicherné důvody a dávno zapomenuté náhody, které vás přivedli do mé kanceláře. Je třeba zapomenout a pomoci vašim citům, aby se z té hloubky opět vrátily. Milujte se, dělejte to. Dělejte to tak, jak jste to měli nejraději. Znovu navštivte místa, kde jste se poznali nebo která jsou pro vás nějakým způsobem důležitá. Zkuste to znovu, zkuste si vzpomenout na dny, kdy pro každého z vás existoval jen ten druhý. Pak mě znovu navštivte a budeme si o tom vyprávět.“

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.