„Miláčku, ty jsi neměla studovat výpočetní systémy, ale vysokou kadeřnickou.” Pousmál se Petr při pohledu do zrcadla a dostal pleskanec rukou od vlasového gelu s mokrým efektem a extra trvalým účinkem. „Sluší ti to.” Poznamenala Katka a potěšeně prohlížela své dílko. „Vypadám jako blázen. Ale to je účel.” Nevěřícně kroutil hlavou. „Nainstaluj systém světelného varování.” Katka sfoukla prach z krabice Vánočních ozdob a rozbalila pletenec sériově zapojených žároviček. „Jsi skutečně rozhodnutý, že to chceš?” Její hlas byl plný nejistoty. „Chci vypadat jako šílený vědec!” Rozhodně odpověděl. „A jiskřící účes k té masce prostě patři.” Katka opatrně zaplétala drobné žárovičky do mokrých vlasů. Petr zatím připravoval baterie a napěťový měnič zašitý v poklopci společenského obleku.

Nedaleko Sokolovny se z červené škodovky vysoukal pátý Mušketýr. Na místě pro spolujezdce si z bezpečnostních pásů fialová kráva vymotávala své cecíky. „Máčku, pojď mi pomoct!” Bučela navztekaně, zatímco mušketýr se jen pobaveně usmíval. „Ty jsi ale hovado, Máčku!” Na rohu se objevil Michal a zdravil se s nimi svým tradičně svérázným způsobem. „To se neumíš alespoň na chvíli chovat slušně?” Rozhořčeně jej peskovala jeho mladší sestra. „Vypadáš jak opice a ožralej jsi jako prase! Vůbec se nedivím, že ta Lucka s tebou už nechce nic mít!” Michal po ní hodil ten nejnaštvanější výraz, jaký ve svém momentálním stavu dokázal vykouzlit. „No, kde jí dneska Máš?” Neváhal se zeptat Máček. „Nebudeme o tom mluvit.” Rázně ukončil debatu Michal. Kdesi za nimi cvakla spoušť fotoaparátu a zimní večer se na okamžik rozzářil jasným světlem. „A ty jsi taky debil!” Pozdravil Michal šíleného vědce a jeho princeznu. „Tady to je jak na planetě opic.” Petr měl zatím dobrou náladu. „Nebo spíš někde v zoo?” Okomentovala Katka fialovou krávu, které se konečně podařilo bezpečně vystoupit z auta. „A za co jdeš ty, Ivčo?” Katka rychlým krokem zamířila k Michalově mladší sestře, aby se s ní pozdravila. „Za Šeherezádu?” Ptal se Petr. „Ty snad neznáš pohádky?” Ušklíbla se Ivča a urovnala si červený čepeček. „A kde máš vlka, Karkulko?” „Ivča nechce vlka, protože by jí chtěl sníst!” Katka Ivče nabídla své rámě a společně odkráčeli do Sokolovny.

Další hádka, další pokažený večer, víkend, vztah, všechno. Lucka nastoupila do poloprázdného autobusu. Mladý řidič pohlédl do jejích utrápených očí a raději po ní nežádal jízdné. Byla sobota večer a autobus byl poloprázdný. Lucka se posadila vedle předních dveří, aby mohla sledovat silnici. Cesta jí tak lépe utíkala. „Copak, špatný den?” Po chvilce přerušil tok jejích myšlenek hlas muže za volantem. „Je to na mě tak poznat?” Přemýšlela, proč s ním vlastně začala mluvit. Není to jeho věc. Ale, nechal jí jet zadarmo. Možná tušil, co se jí honí hlavou, možná ta podivná důvěra a vyzývavost, co vycházela z jeho hlasu. A možná se jí to vše jen zdálo, protože to potřebovala někomu říct.

Slunce již dávno zapadlo a hodinové ručičky rychle zkracovaly okamžiky do začátku plesu. Michal se vydal do koupelny a ona začala vybalovat masky, které pro ně vyzvedl. Lucka měla ráda překvapení a Michal ji chtěl překvapit. Zcela záměrně si proto již po několik týdnů před spaním pouštěli její oblíbené pohádky: Šíleně smutná princezna, Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou a O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Měla ráda princezny. Plna očekávání rozbalila krabici a spatřila nádherné, okázale potrhané, plesové šaty pro čarodějnici. Nehybně zírala na plesnivějící sukni a halenku, nechutný, od myší prokousaný plášť, špičatou čepici a kapesní verzi létajícího košťátka. A opět získala pocit, že v ní stoupá zuřivost. Do jejích mozkových závitů se vháněla vařící krev. Chloupky se jí ježily i tam, kde byly oholené. Její obličej zrudnul a hlas získal děsivý tón. „Mišáku, to si děláš prdel!” Rozkřičela se na celý panelák. „To nemyslíš vážně, že si tohle mám vzít na sebe!” „Taky se na tebe těším, miláčku.” Odpovídal jí Michal, který pod sprchou stěží rozpoznal význam slov. O chvilku později vstoupil do pokoje a překvapeně zíral na Lucku, co uprostřed pokoje stála se založenýma rukama a vrhala vražedné pohledy. „Miláčku nezlob se, ale mluvil jsem s Ivčou a ta říkala, že za princeznu už jde Katka.” Snažil se obhájit svůj zločin. „Ty jsi mluvil s Ivčou?!” „No a ona říkala, že by ti tohle mohlo slušet.” …

Michal nevědomky vzdáleně dokončil Lucky vyprávění a snědl kyselou okurku. Hlavní a jediný trombónista v kapele se zhluboka nadechl a s plnou silou složité soustavy potrubí hudebního nástroje vyloudil první tóny Maškarního Plesu. „Zase funěj do plechů!” Okomentoval veselou polku Petr. „Půjdeme tancovat?” Žadonila Katka, která se již těšila, jak Petra na parketu prožene. „Tak na to jsem pil příliš málo.” „A půjdeme na panáka?” Nechtěla se jen tak lehce vzdát a tak zatím ještě rychlím a jistým krokem odkráčeli k baru. „Michale, možná je to tak lepší.” Snažila se opičáka chlácholit Červená Karkulka a kravička cecíky souhlasně přikyvovala. Mušketýr nerušeně zkoumal svůj kord, co kupodivu nebyl plastový. „Ženský jsou krávy!” Poznamenal Maček a ironicky tím upozornil na esteticky vydařenou masku své přítelkyně. „A chlapi jsou lepší?” Argumentovala Ivča, až jí z toho na zem spadl červený čepeček. „Kdyby mně přinesl můj přítel takovou masku, já bych si myslela, že si myslí, že jsem čarodějnice!” Čertila se stále víc. „Co ty na to?” Hledala oporu ve fialové krávě naproti, která si ale stále myslela, že ta maska by Lucce slušela. „Já jsem si ale tu krávu vybrala sama!” Odpověděla a na příliš krátký okamžik tím Karkulce vzala vítr z plachet. Ta se zatvářila mírně kysele. „Hm, aha.” Odpověděla a hledáním čepečku získala čas na přemýšlení. „Už se o tom nebudeme bavit.” Michal vstal a vykročil směrem k baru.

Vaše zprávy:

Dosud nebylo vytvořeno žádné hodnocení.